Základní škola a mateřská škola Pavlíkov, okres Rakovník
Vítejte
Čtení dětem – předčítání, vytváření pozitivního vztahu k četbě
Čtení dětem – předčítání, vytváření pozitivního vztahu k četbě
Předčítání má pro emocionální vývoj dítěte a formování jeho komunikačních schopností a návyku číst si v dospělosti obrovský význam. Vědci i praktikové shodně tvrdí, že pravidelné předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí. Právě proto je společné čtení vítanou formou moudrého kontaktu s dítětem a vynikající výchovnou metodou.
(https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/pruzkumy)
Jací jsou Češi čtenáři?
https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/pruzkumy/clanek-292
Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.
⇒ Dětem začněte číst co nejdříve. Čím dříve je motivujete, tím je to snazší a lepší.
⇒ Využívejte dětské básničky a písničky k tomu, abyste stimulovali jazyk dítěte a jeho schopnost naslouchat.
⇒ Čtěte tak často, jak máte vy a dítě (nebo žáci) čas.
⇒ Mějte na paměti: umění naslouchat si osvojujeme. Je zapotřebí se mu naučit a postupně je kultivovat - a to se nestane přes noc.
⇒ Začněte obrázkovými knihami, které mají jen pár vět na stránce. Poté postupně přecházejte ke knihám, které obsahují stále více textu, a nakonec ke knihám, jež jsou členěny do kapitol, a k románům.
⇒ Když čtete knihu poprvé, popovídejte si s dětmi o ilustraci na obálce. Zeptejte se: „O čem myslíš, že to bude?"
⇒ V průběhu čtení udržujte zájem čtenářů tím, že se občas zeptáte: "Co myslíš, že se teď stane?"
⇒ Ve čtení vytrvejte. Jestliže jste se čtením jedné knihy začali, měli byste v ní pokračovat - snad jen tehdy ne, pokud by to byla špatná kniha. Necháváte-li děti čekat mezi čtením kapitol tři nebo čtyři dny, nečekejte, že si udrží zájem.
⇒ Čtěte občas texty, jež jsou nad intelektuální úrovní dítěte, a dejte mu tak prostor k přemýšlení.
⇒ Obrázkové knihy lze snadno číst skupině dětí i velmi různého věku. Povídkové knihy však představují výzvu. Pokud je věkový rozdíl mezi dětmi vyšší než dva roky (a existují tak sociální a emoční rozdíly), každé z dětí by mohlo mít větší prospěch z individuální četby. To sice vyžaduje více snahy ze strany rodičů, ale tato snaha sklidí úměrný úspěch. Posílíte tím jedinečnost každého z dětí.
⇒ Vyhýbejte se dlouhým popisným pasážím, pokud je dítě svou představivostí a délkou pozornosti ještě neumí zvládnout. Jejich zkrácení nebo úplné vypuštění jistě není chybou.
⇒ Jsou-li kapitoly dlouhé nebo nemáte-li dostatek času k dokončení celé kapitoly, najděte napínavé místo, ve kterém přestanete. Nechte své publikum v očekávání.
⇒ Dejte posluchačům chvilku na to, aby se usadili a duševně i fyzicky se naladili na příběh. Jde-li o příběh, začněte tím, že se zeptáte, co se stalo, když jste včera skončili. Nálada je v naslouchání důležitým faktorem. Rozkazovačné "teď přestaňte, posaďte se rovně a dávejte pozor" nevytváří atmosféru naladěnou na příjem.
⇒ Pokud čtete nahlas z obrázkové knihy, ujistěte se, že děti mohu obrázky dobře sledovat. Ve škole, s dětmi usazenými v kroužku okolo vás, se posaďte o trochu výše tak, aby děti v zadních řadách viděly obrázky nad hlavami ostatních.
⇒ Mějte na paměti, že každé dítě baví dobrá obrázková kniha, dokonce to platí i o náctiletých.
⇒ Po přečtení povídky nebo příběhu dejte prostor diskusi. Knihy vyvolávají myšlenky, touhy, obavy, zprostředkují objevy. Dovolte jim vyplout na povrch a pomozte dítěti se s nimi vyrovnat mluvenou či psanou formou nebo uměleckým projevem, pokud k němu má dítě sklon. Nedělejte však z diskusí znalostní soutěž a netrvejte na tom, aby dítě povídku vykládalo.
⇒ Pamatujte, že čtení nahlas je dovednost, kterou ovládá přirozeně jen málokdo. Abyste je zvládali s úspěchem, musíte je procvičovat.
⇒ Otcové by se měli obzvláště snažit číst s dětmi. Velká většina učitelů na základních školách jsou ženy, mladí hoši často spojují čtení s ženami a prací ve škole. A bohužel též příliš mnoho otců je možné spíše pozorovat, jak si se syny na hřišti házejí míčem, než aby je brali do knihoven. Rané zapojení otce do četby a zájem o knihy může dát knihám v očích chlapce stejné postavení jako sportu.
⇒ Při čtení používejte pestrou paletu výrazů. Je-li to možné, měňte tón svého hlasu tak, aby odpovídal dialogu. Během napínavé části zpomalte a ztište hlas. Ztišení hlasu na správném místě posluchače dovede na pokraj zvědavosti.
⇒ Nejběžnějším omylem při čtení nahlas, ať jde o sedmiletého nebo čtyřicetiletého čtenáře, je příliš rychlé čtení. Čtěte dostatečně pomalu na to, aby si dítě mohlo vybudovat mentální obraz právě slyšeného. Zpomalte natolik, aby si děti mohly prohlížet obrázky v knize bez pocitu spěchu.
⇒ Prohlédněte si knihu a pročtěte ji předem. Čtení předem vám umožní určit části, které byste mohli zkrátit, vypustit nebo jim naopak věnovat větší pozornost.
⇒ Vtělte život autoru i jeho dílu. Najděte si jméno autora či jeho osobní stránku v internetovém vyhledávači. Buď během čtení, nebo po něm řekněte dětem (nebo žákům) něco o autorovi. To dětem umožní pochopit, že knihy jsou psány lidmi, nikoli stroji.
⇒ Dodejte knize třetí dimenzi, kdykoli to bude možné. Mějte kupříkladu po ruce misku s nakrájenými jablky, která se mohou jíst, pokud budete číst o jablkách; přineste harmoniku a bubínek do třídy před čtením, budou-li tyto předměty "vystupovat" v příběhu.
⇒ Pokaždé, když dítě položí otázku, která se týká textu, využijte to jako příležitost k tomu, abyste spolu s ním vyhledali odpověď v příručce. To nesmírně rozšiřuje vědomostní základnu dítěte.
⇒ Vytvořte plakát, který zavěsíte na dveře nebo na stěnu tak, aby na něm dítě mohlo sledovat, kolik knih se již přečetlo; obrázky housenek, hadů, červů a vlaků, na nichž každý článek představuje jednu knihu, plní tento účel stejně dobře.
⇒ Podobně můžete vyvěsit nástěnnou mapu světa, na níž budou malé nálepky vyznačovat místa, kam byl zasazen děj čtených knih.
⇒ Pro méně ochotné čtenáře nebo velmi aktivní děti je často obtížné jen sedět a poslouchat. Papír, křídy a tužky jim dovolují zaměstnat ruce, když poslouchají. (Také si kreslíte, když mluvíte po telefonu.)
⇒ Dobrá rada: mějte knihu v pohotovosti pro případ, že budete s dítětem někde dlouho čekat (například u lékaře, při cestě vlakem, autobusem, autem). Kromě toho, že vám pomůže potomka zabavit, vznikne v malé hlavince i užitečná vazba, že knížka je dobrou volbou, když má člověk dlouhou chvíli.
⇒ Mějte vždy připravenou nabídku knih ke čtení s dítětem pro chůvu a vysvětlete jí, že „předčítání" je součástí její práce a má přednost před televizí.
⇒ Veďte příkladem. Dejte dětem šanci vás vidět, jak si čtete pro potěšení, mimo dobu vašeho čtení nahlas. Podělte se s nimi o své nadšení pro cokoli, co právě čtete.
⇒ Pokud chtějí číst děti vám, je lepší, pokud je kniha spíše snadnější než příliš těžká, stejně jako bicykl pro začátečníka je lepší menší než příliš velký.
⇒ Motivujte starší děti, aby četly mladším, ale ať jde o náhradu za vás jen částečnou, nikoli úplnou. Mějte na paměti: dospělý bývá nakonec vzorem pro dítě.
⇒ Omezte množství času, které děti tráví před televizí. Výzkum ukazuje, že po asi deseti hodinách u televize týdně výkon dítěte ve škole začíná klesat. Přílišné sledování televize vytváří návyk a poškozuje vývoj dítěte.
(Zdroj: https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/clanek-72)
⇒ Nečtěte příběhy, které se vám samotným nelíbí. Váš nezájem se v průběhu čtení projeví a to popírá jeho smysl.
⇒ Nepokračujte ve čtení knihy, jakmile zjistíte, že jde o špatnou volbu. Jste-li pedagog, nemějte pocit, že musíte každou knihu spojit se školní prací. Nesvazujte široké spektrum literatury úzkými definicemi školních osnov.
⇒ Nezahlcujte posluchače. Při výběru četby ke čtení nahlas zvažte intelektuální, společenskou a emoční úroveň svého publika. Nikdy nečtěte texty, které jsou nad emoční úrovní dítěte.
⇒ Nevolte knihu, kterou mnoho dětí již slyšelo nebo vidělo v televizi. Jakmile je pointa příběhu známa, jeho zajímavost z velké části pomine. Můžete však přečíst knihu a poté se podívat na film. To je dobrý způsob pro to, aby děti samy viděly, o kolik toho kniha může zachytit více než film.
⇒ Při výběru povídek ke čtení nahlas se vyhněte knihám, které jsou příliš zatíženy dialogy; jsou obtížné pro čtení nahlas i poslouchání. Všechny vsunuté odstavce mají usnadňovat tiché čtení. Čtenář vidí uvozovky a ví, že jde o nový hlas, jinou osobu, která hovoří - ale posluchač to neví. A pokud spisovatel na konci nepoznamená, že to či ono "řekl pan Murphy", posluchačstvo nemá pojem o tom, kdo co řekl.
⇒ Nenechte se zmást získanými oceněními. Skutečnost, že kniha byla oceněna, ještě není zárukou toho, že se bude dobře číst nahlas. Většinou se ocenění uděluje za psaný text, nikoli za jeho poslechové kvality.
⇒ Nevnucujte dětem výklad příběhu. Příběh je možné si prostě vychutnat, není zapotřebí, aby měl nějaké poslání, stejně budete mít látku k diskuzi.
⇒ Nezaměňujte kvalitu s kvantitou. Desetiminutové čtení dítěti, s plnou pozorností a nadšením, může v mysli dítěte zanechat mnohem výraznější stopu než dvě hodiny osamělého sledování televize.
⇒ Nepoužívejte knihu k výhrůžkám ("Pokud si neuklidíš pokoj, nebude večer povídka!"). Jakmile dítě nebo třída vycítí, že jste z knihy učinili zbraň, změní svůj postoj ke knihám z kladného na záporný.
⇒ Nesnažte se soutěžit s televizí. Řeknete-li "chceš raději povídku, nebo televizi?", obyčejně si vyberou to druhé. Je to, jako byste devítiletému dítěti říkali "chceš raději zeleninu, nebo koblihu?". Protože dospělí jste vy, vy volíte. "Televize se v tomto domě vypíná v osm třicet. Jestli potom, než půjdete spát, chcete přečíst příběh, je to možné. Jestli nechcete, také je to v pořádku, ale televize se vypíná v osm třicet." Nedopusťte, aby to vypadalo, že jsou knihy zodpovědné za to, že se děti nemohou dívat na televizi.